Pravdivý příběh (nejen) o překonávání překážek či hledání cesty.
Byť se děj odehrává v rámci cestování se psem, kterého jsem se kdysi jako pochroumaného ujal a psů i cestování je v příběhu mnoho, tak kniha je o psovi a o cestování vlastně ze všeho nejméně…Předat bych krom jiného především chtěl, jak název napovídá, že vždy je cesta. Vždy je řešení. A že vše je jen otázkou úhlu pohledu a přístupu.
V životě jsem překonal mnoho krizových momentů a do světa jsem se vydal doslova na dně, v mnoha ohledech. Byl to v podstatě akt zoufalství, ale současně z nevýhody udělaná výhoda. S Tekýskem jsme během našeho cestování řešili nejedno „nejde“ či „nemožné“. Nemít vůli vidět cestu namísto překážek, doteď jsme ještě ani nikam nevyrazili nebo zůstali viset uprostřed deštného pralesa či na některém z letišť při jednom z odletů, přestupů nebo návratů. Navíc celý příběh jednoznačně dokáže, že se dobro vyplácí. A že vše vždy je jak být má, tedy že vše je v pořádku – že to často v daný moment nevidíme, ještě neznamená, že tomu tak není. Možná to vše někomu zní jako klišé či jako „laciné sluníčkaření“, ale právě náš příběh dokazuje, že je to pravda.
Děkuji moc za krásně napsanou knihu, právě ji čtu a opravdu si ji užívám. Vdechuji jednu myšlenku za druhou a zamýšlím se, porovnávám, které již ve svém životě aplikuji a kde je možné se zlepšit. Opravdu super. 🙂
Deniska Pronková
Nádherná, obohacující, poučná, úsměvná… 🙂 Budu nadále čerpat z doporučených knih a filmů, z citátů a hlavně se těším na Vaší další knihu.
Lada Žižková
Při čtení Vaší knihy jsem si poznamenával stránky, ke kterým se chci vracet. Přijal jsem Vaši knížku jako svou Bibli. Vždy je cesta jsem přijal za své motivační sousloví a těším se, až si knihu přečtu znova. Děkuji, že jsem mohl na stránkách spolu s Vámi prožít Vaši Cestu.
Martin Hošek
Je naprosto famózní. Začal jsem hodně přemýšlet a svém životě a vše, co je špatně, chci změnit. Otevřel jste mi oči, moc děkuji. Prošel jste v životě mnohým, prýští to z Vás a hodně jste z toho vytěžil.
úvodem mého dopisu tě zdravím a moc rád bych ti napsal, že ji mi opravdu velkým potěšením napsat ti svůj názor na tvůj a Tekiho příběh. Nejdříve bych se ti měl alespoň okrajově představit. Jmenuji se Martin a je mi 34 let. Přátelé mi říkají jednoduše Márty. Momentálně trávím čas v zařízení, kde by svůj čas příliš lidí trávit nechtělo. Píši ti totiž z vězení. Jsem opravdu moc rád, že se mi tvá kniha dostala do rukou a měl jsem možnost si jí přečíst. Knížku mi poslal, půjčil člověk, kterého si nesmírně vážím a to především pro jeho obětavost a laskavost. Knížku mi půjčila babička, ten nejlaskavější člověk, kterého znám. Tvůj a Tekiho příběh mě opravdu oslovil. Příběh o velkém přátelství a o tom, jak je někdy těžké v životě změnit věci, které nás trápí a berou nám životní sílu. Váš příběh je o obrovské vůli začít znova a postavit se životním zkouškám a to i přesto, že ti v některých chvílích byl právě tvůj osobní život tím největším soupeřem. Obdivuji tě za tvou odvahu, chuť a především vůli žít a né jen přežívat. Mnozí lidé by si možná řekli, že není vůbec nic na tom jen tak se zbalit a odcestovat. Já si to rozhodně nemyslím. Chce to pořádnou odvahu a tys jí v sobě našel myslím v tu pravou chvíli. V těch nejtěžších a nejsložitějších chvílích svého života, kdy se ti profesně, ale ani ve tvém osobním životě vůbec nic nedařilo. „Klobouk dolů“ Věř, že velmi dobře vím, o čem mluvím. K vašemu (píšu záměrně vašemu, protože to je příběh nejen tvůj, ale i tvého úžasného psího parťáka a kamaráda) příběhu bych moc rád napsal, že jsem ho sice nepřečetl, jak se říká na jeden nádech. Avšak moc rád jsem se k němu vracel s očekáváním a chutí číst. Ani v jedinou chvíli jsem se při čtení tvé knihy nenudil a ani v nejmenším mě nezklamala. Naopak mě velmi příjemně překvapila a musím se přiznat, že jsem z tvé knihy čerpal ve zdejším zařízení klid a duševní pohodu. „Děkuji ti za to“. Za fakt, žes to nevzdal a knihu dopsal. Je mi obrovskou inspirací do mého budoucího života. Závěrem bych ti rád napsal, že si tě vážím za skutečnost, že si ve své knize nepsal jen o těch dobrých věcech, ale žes v ní otevřeně přiznal i své životní prohry, které tě paradoxně vybičovaly k tomu být lepším a leccos ve svém životě změnit. Asi bych se nebál napsat, změnit myšlení a žít jinak. Mám za to, že to dokážou jen ty nejsilnější z nás a ty mezi ně Honzo patříš. Tvůj příběh sice končí, alespoň pro mě smutně, ale to nic nemění na tom, že to co jste s Tekim zvládly je obdivuhodné a především to poukazuje na fakt, že opravdové přátelství dokáže změnit nejeden lidský osud. Loučím se se vzpomínkou na Tekiho a tobě Honzo přeju jen to dobré. Ať už se ti ve tvém životě jen daří a kdo ví, třeba se mi do rukou dostane nějaký tvůj další příběh, který mě tak potěší a pohladí mou duši.
Další reakce čtenářů
O autorech
„Člověk, který cestuje s touhou dozvědět se, směřuje přes všechny dálky hlavně k sobě samému.“ – Jan Werich
„Má-li problém řešení, nemá smysl dělat si starosti. Když řešení nemá, starosti nepomohou.“ – Dalajláma
„Život není o čekání, až přejde bouřka ale o učení se tančit v dešti.“ – Vivian Greene
Honza: Zjizvený tulák s foťákem v ruce a srdcem, duší, sluchem i zrakem dokořán. S darem pozorovat a potřebou i nutností hledat…, a vše sdílet. A jak řekl kamarád – vlastně je to i antropolog amatér. A všichni po celém světě se shodují, že ke všemu i blázen 😉
Tekýsek: Zachráněný bojovník, zachraňující a ochraňující nejen svého pána, od Machu Picchu až po Bangkok. Obrovský milovník života a spoluautor celého projektu a také komediant 😉
